FK Sušice – Stará Garda Žichovice 3:0
15. Červen 2009 | Publikoval Miloš | V rubice Stará gardaDo Kolince na utkání s “Popelovci” nás přijelo opět dost. Zase v nevlastních dresech (hlavně trenky sehrály svoji úlohu) jsme nastoupili s motivací konečně vyhrát. Sestava byla precizní – před Vlastíkem byla zkušenost v podobě Jardy, Kuby, Káboše a Miloše. Tvořivý střed, Bernard s Jendoslavem, byl doplněn aktivními Javorem a Pepanem. O góly se chtěli postarat Roony s Mariášníkem. Prvotní předzvěstí problémů byla hra na řádně neoznačeném hřišti bez jediného rozhodčího.
Dle našeho mínění poslední dešťová přeháňka ustala před příchodem do kabin. Začátek zápasu, dohodli jsme se že hrajem – v číl, ozařovalo sluníčko. Ladící rozehrávky naznačovaly, že balet bude, že nám hra půjde. Jen znovu ta finální přihrávka. Prý musíme vyřešit problém : co je centr a co nahrávka. První nepřesnosti byly také doprovázeny slovy “Proč?” “Tos měl udělat tak …. ” Což podráží sebevědomí a aktivitu toho, co se snaží nahrát (nebo co), ale zrovna to prostě pos…. Nepřesnosti k našemu baletu patří, kdyby ne, tak hrajeme Champions. Je perfektní, že vždy, i tentokráte, se dokážeme nad tím povznést a s úsměvem se stím vypořádáme. Hra začínala připomínat minulé “Já na bráchu …..”. V tom zkušený Káboš nezkušeně, ale přesně nahrál zpět na soupeřovic útočníka a ten bezbranného Vlastu s přehledem prostřelil. 0:1 Od tohoto okamžiku nás protivník přehrával. My končili na vápně bez kloudného zakončení. Kvalitní výkony střídajícího Šumpajse a Víni toužený gól nepřinesly. Partie začala pomalu houstnout bo se blížily mraky a hlavně se kupily nesouhlasy. Vždy jedno družstvo nesouhlasilo, když druhé zvolalo – ofside nebo faul. Bez hlavního rozhodčího se fakt nedá hrát. Vyrovnaný a vcelku pohledný zápas ztěžoval sílící déšť. Když padaly již kapance a vítr nadouval naše trenýrkové plachty – dle Jendoslava cca 20 min před půlí, ale bylo mu řečeno, že je 40-tá. Tak náročné to bylo – byla obě mužstva nacpána ve svých střídačkách. Krásná duha, začínající na poli vedle hřiště, ukončila poločas. 1:0 pro domácí.
Jak je již naší tradicí, začali jsme 2. půli aktivně. Opět to byl balet. Španělé by zírali. Obranná řada dlouhé minuty hlídala půlící lajnu a podporovala snahu kmitající zálohy a důrazného útoku. Vést za 15 minut 4:1, to by se nikdo nedivil. Ale divil se i soupeř. Co vše se dá nedat nebo zahodit. Naše úsilí však, jako již vícekráte, vyústilo v naší standardku. Z ní jsme nic nevytěžily. Naopak. Z rychlého brejku dostáváme druhý gól. 0:2 není nic hrozného, ale je k vzteku – když ubráníme skvělou zálohu Popelovců, kombinací si vytvoříme šance a pak vyrobíme tohle. Gardisty nic nezlomí a tak i nadále pěkně rozehráváme své akce. Ty však končí na nerozhodnosti nebo centimetrech ve střeleckém postavení. Centrovali jsme kolem vápna soupeře, ale žádná pořádná přihrávka (nebo naopak?). Naši rychlost brzdily velké mokré trenky. Některým těžkly nohy. Nejen z rozmáčeného trávníku. Přesto měli totuvku Kuba, Mariášník, Roony, Bernard, Pepan, Víňa i Jarda. No a když Šumpajs neproměnil svůj průnik, kdy se ocitl sám před brankářem ( na půlící čáře se Miloš s Pepou radovali z gólu a protihráči si z nich dělali srandu, že únavou nevidí ). Tak jediným střelcem týmu se stal Vlastík, až do tohoto okamžiku vše řešící s bohorovným klidem a mužstvo několikrát podržel. To jsme lákali protihráče na sebe už v naší 16-ce. Vlasta jsa hotoven nasadit útočníkovi jesle, tak učinil. Ten však srazil párky a odražený míč, ležící u tyčky na brankové čáře, za ní doťukl. 0:3 Do závěru mače scházelo jen pár minutek, které jsme dohráli se vztyčenou hlavou. Zápas končil před 20-tou věčerní, ale jak dokazují fotky, Miloš myslel, že o 1/2 šestý.
Již potřetí jsme hráli pěkný fotbal, ale nedali góly. Kdo tomu nevěří ať přijde v Neděli 21.6. ve 14:00 na domácí hřiště. Balet se Vám představí v Pouťovém zápase proti ženskému týmu Kobra Bolešiny.
Sestava: Eigner Vlastimil; Kába Petr, Kubík Zdeněk, Šuba Jarda – presidento, Brzák Miloš; Javorský Luboš (Vinický Martin), Kolařík Petr, Purkar Jan, Král Josef (Šumpík Ladislav); Mareš Jan a Míka Jan.