Kategorie

Odkazy

Pravidelní návštěvníci

Nýrsko – TJ Žichovice 5:1 (5:1)

7. Září 2008 | Publikoval | V rubice Áčko, Mistráky

Branka: Lávička
Před zápasem v Nýrsku jsme věděli, že domácí jsou úspěšnější na hřištích soupeřů, a tak je jim asi příjemnější hra na brejky, než nutnost tvořit hru. Ročníky narození domácích je také předurčovaly k rychlé a dynamické hře. Koneckonců o tomto faktu jsme se sami mohli přesvědčit při zimním pohárovém utkání, které jsme s nosy nahoře po zásluze prohráli. V sestavě oproti minulému utkání nedošlo k hráčským změnám, ale pouze ke změně systému, který měl vést k defenzivnějšímu pojetí naší hry. Nicméně si myslím, že systém zápas nedělá, alespoň na téhle úrovni ne, a hrozivý výsledek je důsledkem osobní nezodpovědnosti většiny týmu a neochotě či neschopnosti jednotlivých hráčů podřídit se taktice nebo udělat něco navíc. Tím myslím především ve hře dozadu, kde jsou chyby vidět víc, než na opačné straně hřiště. Poslední věcí, kterou bych chtěl říct na úvod, je, že bez disciplíny se fotbal hrát nedá, neb se jedná o týmovou hru.
Začátek zápasu byl herně vyrovnaný, nikoli však výsledkově, neboť v 17. minutě jsme prohrávali 3:0. Nejprve jsme nedokázali zabránit domácím ve střele z asi 25 metrů, která skončila u pravé tyče brankáře Kouby, který si na ni sice sáhnul, ale v cestě do sítě ji nedokázal zabránit. Poté naše nesmyslná rozehrávka do strany skončila centrem Nýrska a nešťastnou Zbyňkovo ramenorukou. Penalta a 2:0. To, co nám nevyšlo do strany, jsem chytře zkusil středem, výsledek stejný, 3:0. Pak jsme částečně přeskupili řady a začali hrát odvážněji a více dopředu. Co nám asi tak jinýho zbejvalo. Výsledkem byl Pištovo gól (náš první letošní ze hry) po Oldovo přiťuknutí, několik nadějných standartek nedotažených do koncovka a velká šance Petra Vonáška, která skončila těsně nad brankou domácích. Při snaze o zkorigování výsledku jsme se však nevyvarovali chyb v rozehrávce a domácí nás v závěrečné pětiminutovce prvního poločasu dvakrát potrestali. Hlavičkou z hranice penalty (na kterou si Štepán reflexivně sáhl) a nešťastnou dorážkou Jirky Šimáčka do vlastní sítě (na tu už si nikdo sáhnout nemohl). Kam jsme si o poločase sáhnout mohli, bylo maximálně naše svědomí. A možná to tak opravdu bylo, protože jak řekl Pišta, který je málokdy vyveden z míry (ať už na hřišti, či u karetního stolečku) „jestli vás tohle baví, tak mě teda ne.“
Do druhé půle přišli místo kohoutů Roberta a Pepy Turčíno na beka a Harry na stopera. Organizace hry se rapidně zlepšila, a snad pod hrozbou ještě většího debaklu jsme se snažili i o větší pohyb a aktivitu. Nutno však podotknout, že Nýrsko, za které jsme většinu gólů dali sami, se nikam nehnalo. Pustili jsme je k jedné utěšené střele z dálky (do břevna), ale sami jsme se dostali do mnoha nadějných pozic, ať už já, Olda, Petr Vonášek nebo Venca Turek, který opět z přímáků trefoval ruce domácích (zjevně k pobavení slabého rozhodčího Maška). Gól jsme nedali, ale výkon z druhého poločasu je snad určitým příslibem do dalších zápasů.
Rád bych už konečně napsal něco veselého a popisoval naše brilantní akce, zatím to bohužel nejde, ale věřím, že za všechny můžu slíbit stoprocentní výkon a koncentraci proti Žákavé a doufejme, že i výsledek tomu bude odpovídat. Každý však musí začít u sebe.
PS: Nejmenovaný člen vedení týmu o poločase směrem ke své dceři: „Pět minut před koncem vystartuj a čekej na mě před kabinami s klobásou. A jak to poznám? To až na těhle hodinách bude svítit 85.“ I tohle je fotbal, a přestože k němu musíme příště přistoupit mnohem zodpovědněji, hlavně to pro nás musí být zábava.
Sestava: Kouba, Malík, Frýzek, Šiška, Lávička, Chalupný (46. Turek J.), Chod, Turek V., Vonášek, Šimáček (75. Bala), Šimanovský (46. Harenčák)
Fotografie ze zápasu naleznete v naší galerii.

Zápis je s 9 komentáři