Kategorie

Odkazy

Pravidelní návštěvníci

Příkosice – TJ Žichovice 1:1 (0:0)

16. Listopad 2008 | Publikoval | V rubice Áčko, Mistráky

Branka: Robert Šimanovský
Do posledního zápasu podzimní části sezóny jsme nastoupili proti favorizovaným domácím z Přikosic, kteří atakují nejvyšší pozice v tabulce 1.A třídy. Podle jejich předzápasových prohlášení se mělo jednat jen o formalitu a jasný bodový zisk domácích. Skutečnost byla nakonec o poznání jiná a my jsme domácím dovolili získat pouze bod, který navíc mohou považovat za šťastný. Na typicky venkovském hřišti s převýšením cca 5 metrů jsme museli improvizovat v sestavě, ale hráči, kteří nastoupili v základní sestavě důvěru trenéra Chalupného rozhodně nezklamali. I bez zraněných Petra Vonáška, Radima Šišky a Petra Lávičky podali velmi dobrý výkon.
Ale v úvodu zápasu to na bodový zisk pro hosty příliš nevypadalo. Domácí, zjevně více zvyklí na specifické podmínky jejich hřiště, umně kombinovali a dostávali se do mnoha nebezpečných příležitostí. Několikrát nás podržel Ruda Němec v brance, jednou nás zachránil ofside domácích a mnohokrát za záchranou brzdu zatáhnul výborně hrající stoper Jirka Harančák. S postupem času jsme hru vyrovnali, ale brankáře domácích jsme ohrožovali jen z uctivé vzdálenosti. Přesto kdyby Václav Turek, Jirka Frýzek nebo Robert Šimanovský zvolili razantnější zakončení, mohlo být pro nás veseleji. Do šatny jsme tak odcházeli za bezbrankového stavu a na domácích hráčích bylo patrné, že si s naší dobře pracující defenzívou neví rady.
Druhý poločas byl mnohem zajímavější než první dějství. Od počátku se hrál otevřenější fotbal a šance nechyběly na obou stranách. Nejdříve měli ke gólu blíže domácí, ale několikrát ve vyložené šanci zazmatkovali a Rudu Němce téměř neohrozili. My jsme díky zvýšené útočné snaze domácích měli více prostoru k protiútokům, a těchto příležitostí jsme také velmi účelně využívali. Nakonec se vydařila akce ze zhruba šedesáté ninuty, kdy Jirka Frýzek vysunul do levého křídla Pepu Chalupného a jeho lahodný centr pohotově zakončil Robert Šimanovský, který tak na truc navztekaným domácím fanouškům potvrdil pověst kanonýra. Domácí ještě více znervózněli a my jsme měli další šance. Robert Šimanovský v jasné šanci přehodil nejen gólmana, ale i branku, Olda Chod po elegantním průniku trefil jen tyč domácí svatyně a s třídajíci Fanda Švehla donutil domácího gólmana k odkopu, který se mu podařilo zblokovat, ale míč poté bohužel pro nás skončil vedle domácí branky. Za zmínku stojí i situace, kdy Robert Šimanovský využil síly a zkušenosti, které během svého pobytu na hřišti ušetřil, zahrál domácímu obránci na housle, a poté byl bez milosti zkosen. I nepříliš objektivní domácí fanoušci se už chytali za hlavu a očekávali penaltu, ale k překvapení všech nechal rozhodčí pokračovat ve hře. Pan delegát s výkonem hlavního rozhodčího po zápase nebyl příliš spokojen, a myslím, že kromě nulového nastaveného času k tomu přispěla i tato neodpískaná penalta. Samozřejmě, že i domácí měli šance, ale v koncovce si počínali zbrkle. Nejvíce patrné to bylo při jejich přímém kopu z hranice šestnáctky. Ten byl odpískán po ruce Jirky Šimáčka. Všichni čekali přímé ohrožení branky, domácí však rozehráli na neobsazeného hráče zhruba osm metrů před prázdnou brankou. Ten však v jasné příležitosti našel pouze náruč připraveného Rudy Němce. S blížícím se koncem zápasu domácí ještě více otevřeli hru, toho využil Olda Chod a hbitý jako liška postupoval sám na brankáře Váňu. Po faulu zezadu musela následovat červená karta. Jenže my jsme přesilovku zahráli tak, že jsme z naší standartky nesmyslně pustili domácí do protiútoku, Jirka Turek a Karel Brož nezvládli své obrané povinnosti, nechali domácí odcentrovat a ti se štěstím, po několika odrazech a s pomocí tyče dopravili míč do naší branky. Smutné je, že běžela poslední minuta zápasu a rozhodčí poté téměř v zápětí klání ukončil. Nutno říci že ke vzteku obou mužstev, které se v předem avizovaném nastavení chtěli pokusit o plný bodový zisk. Ale možná to tak bylo správně, protože remíza byla nakonec zasloužená, i když ani jedno družstvo s ní nemohlo být úplně spokojené.
Myslím, že jsme se v závěru podzimu rozehráli k solidním výkonům a nebýt výpadku v Sušici, mohli bychom být s našimi výkony i výsledky téměř spokojení. Zarážející je jen to, že tak zkušený tým, jako jsme my, podává tak nevyrovnané výkony. Umíme zazářit i vybouchnout, ale fotbal je už holt takovej a možná že právě kvůli té nepředvídatelnosti ho máme všichni tak rádi. Doufám, že na jaře navážeme na podzimní úspěchy a 1 A. třídu pro Židovice zachráníme, i když jednoduché to určitě nebude.
Chtěl bych říct, že jsem se snažil napsat článek tak, aby si ho mohl na své extrémně navštěvované stránky převzít i vážený pán Sedlemajír alias „Šumavanet je moje dítě“. Bylo to docela těžký, neb je půl osmý ráno, před hodinou jsem se vrátil díky paní Pištové z dokopné, mám hroznou chuť na doutník, ale doma nemůžu kouřit, a měl bych spoustu poznámek na své ctěné i nectěné spoluhráče, ale možná lepší než mé žvásty budou fotky, které dá Pepa na net, až se tak za dva dny probudí. Takže zatím se mějte a na jaře čus. Pan „spása klatovského fotbalu, já to všechno dělám zadarmo“ si asi tenhle poslední odstavec odpustí, ale třeba se pochlapí. A třeba se pochlapíme i my a na jaře to zachráníme bez baráže. Minimálně v kartách bysme na to určitě měli.
PS: Speciální pozdrav Petře Komancové a Michalu Čejkovi, doufám, že se na jaře uvidíme v Žichovicích.

Sestava:
Němec – Šimáček, Frýzek, Harenčák, Malík, Brož- Beneš, Turek V., Chalupný (83. Turek J.) – Chod, Šimanovský (75.Švehla)
Autorem článku je Mgr. Radim Šiška