Stará garda: Kasejovice – Žichovice 4 : 1
25. Květen 2009 | Publikoval Miloš | V rubice Stará gardaPlánované utkání na domácím hřišti se pro kolizi termínů, která se stává 1 za 10 let, se odehrálo na hřišti soupeře. Kasejovičtí byli překvapeni, že jsme k nim konečně dojeli a v tak hojném počtu. Nás překvapilo užší hřiště s pěknou hustou trávou. Na plochu jsme vyběhli v nezvyklých dresech, bez dirigenta Jardy, ale s odhodláním zahrát si fotbálek. Oproti “Švihovu” se na stopera postavil Roony a před sebou měl Pepého. Kraje zálohy drželi Míra s Václavem a na levou stranu útoku dostal nominaci Mariášník.
První doteky s míčem a hřištěm vnesly nejistotu do hry některých. Miloš několikrát jen zálibně sledoval míč, který mu samozřejmě útočníci nechtěli a nepůjčili. Moc rovný terén. Všude tráva i v malým vápnu. Míč neodskakoval ( od nohou ano ), ale měl rychlejší odraz. Po pár minutách jsme se chytili a předváděli pěknou kombinační hru. K dokonalosti opět chyběly finální přihrávky. Soupeřův brankář nebudil dojem zkušeného lapače. Přesto nic nepustil. Všechny střely našich průbojných útočníků byly slabé a neumístěné. Dobře hrající sok využíval důrazu svých útočníků. Obrana jen stěží odolávala přesným a důrazným atakům. Zhruba se dá 1. půle shrnout do památné filmové věty: “Já na bráchu, brácha na mě, lidi řvali, už tam visel – prohráli jsme …… ” Hned první individuální chyby využili ke skórování – 0:1. Naši útočníci se rvali jako lvi. To dokázal Mariášníkův průnik přes dva hráče. V prostoru mezi rohovým praporkem a vápnem kličkoval. Dal i housle, ale pak mu to někdo ukop. Šumpajs běhal, dobíhal míče. Ty však spoluhráče nenacházely. Záloha odváděla výbornou práci. Střídající Víňa a Pony dobře sekundovali Brenardovi s Jednoslavem. Přesto chyba při rozehrávce a znalost domácího hřiště znamenaly gól. Kasejovický útočník zvedl hlavu. Uviděl Vlastu na vápně a drze jej přestřelil – 0:2. Na to jsme odpověděli baletem 1. třídy. Už se zdálo, že to půjde, že dáme kontaktní gól. Další idividuální chyba při rozhrávce a pohotová střela za Vlastíka na malým vápnu – 0:3. Ty chyby. My jsme dobří. Kde se furt ty chyby berou? Oni za to můžou. Bez nich by to byla paráda.
2. poločas jsme začali aktivně. Roony si s Mariášníkem vyměnili místa. Obrana již byla rozehraná a jistější. Káboš a Miloš si efektivně měnili pozice. Zatlačili jsme soupeře na jeho polovinu. Naše kombinační hra slavila úspěch. Jen těch kliček bylo někdy moc. Finální přihrávky se objevily, ale ta koncovka. A zase ta individuální chyba a pohotový útočník – 0:4. Oni to snad cvičí. Ani tato branka nás však nevyvedla z úsilí. Naopak. Od té doby se na naši půlku v podstatě nepodívali. Záloha makala. Vidět Jendoslava sprintovat za hráčem co mu vzal míč. Vzdušný přehled Šedivého vlka. Mladický pohyb a přehled nestora Míry. Kličkovaná Brnarda. Poziční hra a odebírání míčů Ponyho a Víni. Zarputilost a dotíravost Roonyho. Kvalitní centry Šumpajse. Betonová obrana. To vše stálo za to! Tolik akcí a šancí jsme si snad nevytvořili za celé jaro. Garda se bavila fotbalem. Jen ta koncovka. Obrana domácích byla pod tlakem a ve vzduchu visel obrat. Ten mohl zahájit Roony, který po faulu na něj kopal penaltu. Postavení – bezva. Rozeběh – výborný. Střela – tvrdá. Málem zlomila lípu nad brankou. Nic. Jedeme dál. Balet baletil. Další penalta. Od vlastní 16-tky se elegantně přesouvá Mariášník. Nedbá připomínek, že tam je ještě jedna lípa atd. K postavenému míči se rozchází s klidem hráče pokru. Brankář neví co a jak. Pak udělá úkrok. V tom jeho stojnou nohu míjí kutálející se balón. 1:4. Do konce utkání jsme jim míč nepůjčili. Pouze ve chvílích, kdy rozehrávali od vlastní brány. Na naše hecování – vyrovnat, se ozvaly hlasy domácích - ještě 6 penalt a vyjde Vám to. Šumpajs, Roony, Bernard, Jendoslav, Víňa i Pepé měli každý několi šancí a možností vstřelit gól. Ale ta koncovka. Většina střel byla jak malá domu. Ostatní šly vedle a nad. (Prý nechtěli brankáři ublížit a hlavně platit rundu.) Prostě: “Já na bráchu ….” Utkání bylo ukončeno bezvadným domácím rozhodčím za stavu 4:1 pro kvalitní a férově hrající domácí.
Jaký rozdíl proti “Švihovu”. Byť poraženi, odjížděli jsme spokojeni, že jsme si parádně zahráli. Jen Šumpajs udivil všechny – nás, protihráče i pár (ne milenecký) diváků. Hlasité rozebírání mače na tribuně ukončil: “To bylo strašný! Ani jeden míč sem nedostal.”
Již se těšíme domů na 6.6.. Chceme chlapcům z “B” týmu předvést své baletní umění.
Sestava: Eigner; Kába, Míka, Král, Brzák; Pešťák (Klusáček), Kolařík, Purkar, Čech (Vinický); Mareš Jan a Šumpík.