SG Žichovice – SG Švihov 3:2
18. Říjen 2010 | Publikoval Miloš | V rubice Stará garda16.10. jsme přivítali SG ze Švihova. Za hustého deště, opět bez předem domluveného sudího – Míra prohlásil, že nepřijde, bo je venku hnusně – jsme chtěli 15-ti hostujícím předvést, že i my umíme hrát bez střídání.
Řízení utkání se ujal marod Mariášník, jenž zaujal místo na schodech pod pergolou. Zdraví je přednější. Opakovat, že lajnoví nebyli, by bylo házením hrachu tam někam. Sebevědomí nám nechybělo, protože nás bylo dle pravidel tak akorát. Přesto byl náš začátek rozpačitý. To černé kulaté čudo a mokrá tráva s námi dělaly divy. Důkazem toho byl Milošův samofaul – nohy hore a tučňák na záda. Hosté si nahrávali dobře. Jeden před naším vápnem ale nepřihrál. Kop do toho a ono to letělo jak gula z kanóna. Škrtlo to zespoda o břevno a houpalo se to v síti. Prohráváme 0:1. Začali jsme si to dávat “do nohy” a ne do pohybu (mimo Rychlonožkovi) a bylo. Šance stíhala šanci. Rychlonožka nejdříve podcenil dobrou přihrávku, ale pak krásně našel u přední tyče Runyho. Jeho těč však brankář záhadně vyrazil. To nám udělal ještě několikrát. To, že naši někteří byli opět někdy stále v ofsidu, je již ohrané. Nové bylo třeba to, že útok podpořil pravý obránce. Již při přejímce míče vypadal jak žonglér na ledě. Pak postupoval s merunou u nohy. Hlavu zvednutou odhodlaný výraz ve tváři. Vybral cíl. Místo náhry však dává vnější faleš a při pádu sleduje jak mičuda láme rohový praporek. Miloši – potěšil jsi nás. Na konci poločasu – Kuman centruje před bránu, Runy nadzvedává a Libor zpracovává ve dvou metrech “na prsa”. Pravačkou nedává barnkáři šanci. Hosté reklamují ofside. Jsou však nejednotní. Rozhodčí je neoblomný a gól uznává. Libor se ani neraduje, bo kolem je slyšet dohady o správnosti rozhodnutí. Debaty ukončuje sudí závěrečným hvizdem.
Do druhé poloviny jsme vstoupili s chutí. Tomáš šel do středu zálohy a jeho post dostal Šedý Vlk (nezklamal). Tom rozhýbal celé mužstvo. Bylo ho všude dost na my byli všude dřív než soupeř. Prostě jsme je přehrávali. Došlo k obléhání velhartického vápna. Následovaly auty jeden za druhým (byly tři?). Libor prodlužuje před bránu. Obránce odhlavičkovává za vápno. Tam stojí Bernard a z voleje, nad zemí a k tyči překonává výborného brankáře. Vedeme 2:1. I hosté útočili. Jejich protiútok – útočník dělá kliku. Jarda reaguje do směru, ale ztrácí stabilitu. Jeho tučňák je pomalejší než míč i hráč. Hru rukou si rychle rozmyslel. Udělal dobře. Zkušený útočník je sám na vápně a před ním jen kliďas Vlasta. Na zemi není tráva, ale velké kaluže. Tak technickou střelou obstřeluje Vlastíka. Všichni tuší, že to tam spadne. Ne. Míč se odráží od břevna a je pohoda. Nadále tlačíme a jejich protiútoky odvracíme. Šance jsou, ale buď to chytne mrštný branař nebo je to ofside. Rozhlížíme se, co se děje. Je nějaký divný klid. To asi Rychlonožka ztratil hlas. Pak přišel trestňák proti nám. Střela na bránu padá pod Vlastovy nohy. Ten zachovává klid a při dopadu jej zpracovává nebo odkopává. Prostě ho štrejchnul a ten si to pomaličku kutálel do kisny. Rošťák protihráč ho tam doťuk. Vyrovnáno 2:2. To nám nevyhovovalo. Vždyť jsme hráli dobře a cítili jsme, že na to máme. Jen ten jejich branař. Ten nám dal. Útočíme po pravé straně. Faul. Tomáš kope trestňák. Míč posazuje na hlavu parádně naběhnuvšího Hozmaniče. Vyhráváme 3:2.
Sestava : Eigner; Brzák, Šuba, Hozman, Kučera; Podlipský, Koláček, Kolařík, Pěšťák; Šumpík a Míka.
U mňamky od Mariášníka jsme to rozebrali. Švihovští byli spokojeni a vyrovnávací gól na 1:1 již neřešili. Jsou to borci. Společně se těšíme na jaro. Příští zápas hrajeme opět doma s Horažďovickými. Přijďte pobét v sobotu 23.10. od 15:00 hod.