Kategorie

Odkazy

Pravidelní návštěvníci

SG Velhartice – SG Žichovice 2:4

1. Květen 2011 | Publikoval | V rubice Stará garda

 

Tak jsme si v sobotu “na čarodějnice” poopravili sebevědomí. Bylo to jednoduché? Baletili jsme?

Na hřiště v krásném prostředí, ale zdevastované krtkem, přivedl obě mužstva mezinárodní rozhodčí Vaverka. Na lajnách mu asistovaly lepé děvy po jedné z doprovodu každého mančaftu. My čekali na kapitána Jardu a Šedýho vlka. Bylo nás pouze 9. Ještě, že domácí nám jednoho půjčili ( mladíka, který za nás hrál i u nás ). V oslabení jen o jednoho jsme již měli šanci něco uhrát. Tvrdý podklad plný nerovností rozložil všechny naše ambice. Domácí se pohybovali lehce a v pohodě kombinovali. S tím okatě kontrastovala naše rádoby hra. Míč nám odskakoval, nedařilo se nám jej řádně zpracovávat a přihrávky míjely svůj cíl. No horor. Ten završil po prvním rohu domácích Miloš. Se slovy: “Jděte proti němu”, udělal krok směrem k hráči na vápnu. Jeho střelu zastavil tak famózně, že Vlastík jen sledoval, jak roztočené čudo padá obloučkem za jeho záda do sítě. Prohráváme 0:1. V hlavách máme černé vzpomínky na Sedlici. Ty jsme chtěli zaplašit větším nasazením. Nešlo to. Konečně dorazlil zbytek kádru. I oni se však seznamovali se záludnostmi prostředí. Ládík se stále čílil, že nedostává ty správné přihrávky. Bernard to nevydržel a poudal: “Když se Ti to nelíbí, tak jdi střídat”. Šel. Naše obrana zastavila útok domácích, ale nedokázala míč odkopnout. Mladá pomoc i Jarda H. se při odkopech trefovali do protihráčů, až jeden z nich kopl do balónu a ten se dokutálel těsně kolem tyče do brány. Vlastík neměl šanci. Prohráváme 0:2. Tak skončil i poločas. I přesto, že domácí měli plno šancí. Kdyby skončil 5:0, tak by se nikdo nedivil.

V půli jsme poděkovali posile za pomoc. Sice jsme neměli nikoho na střídání, ale sestava si sedla do normálu. Vlasta v bráně, Jardové drželi střed obrany a Runy se pustil do útočení. Ládík dostal za breptání podmínku – kecy a jde do obrany. Stále jsme čekali na Kubu, ale ten se nedostavil. Druhý poločas jsme zahájili aktivně a bylo vidět, že i terén nám již nedělal takové problémy. Zatlačili jsme domácí k jejich bráně a bylo jen otázkou času, kdy to tam spadne. Perfektní práci odváděla záloha. Dvě věže – Novas a Libor, technický Bernard a běhavý Kuman. Domácí s hrstkou diváků jen sledovali, jak se lepšíme po všech stránkách. A přišlo to. Po našem útoku domácí odkopávali, ale Miloš hned našel Kumana a už zase byli v tísni. Míč okamžitě letěl na střed vápna na Libora. Ten nekompromisně zavěsil. Snižujeme na 1:2. Převyšujeme protivníka ve všech činnostech. Sérii Kumanových rohových kopů zakončuje perfektní náběh a důraz Runyho. Ten se prosadil hlavou v souboji s brankářem. Srovnáváme na 2:2. Domácí chtěli zvednout hlavy, ale pozorná obrana všechny jejich snahy likvidovala. Záloha sbírala míče z obou stran a kombinační hrou ( téměř balet ) přečíslovala domácí a vysílala smrtící tykadla. Opět domácí odkopávají. Míč je krátký. Kuman hlavou vrací zpět do vápna na Runyho. Pecka a síť se vlní. Vedeme 3:2. Miloš děkuje za odčinění vlastňáku. Obraz hry se ustálil. Štítový hráči sice měli stále problémy s ofsidy – proto i 2 neuznané branky, s čímž Ládík rezolutně nesouhlasil, ale měli jsme navrh. Kuman udivoval všechny svou neutuchající vitalitou. Poslal do běhu za obranu Ládíka. Ten centruje na zadní tyč, kde tuší Runyho. Bombou z první trfuje obránce, dorážkou pak brankáře. Od něho letí míč k přední tyči. Tam se zjevuje Ládík. Z metru vysílá Perching a je v sedmém nebi. Vyhráváme 4:2.

Fotbálku nic nechybělo. Hrálo se s velkým nasazením, ale férově. Rozhodčí téměř nemusel pískat. Nikdo se nehádal. No pohoda. Jen to hřiště by si zasloužilo “vyhnat krtka”. Příště zajíždíme 14.5. na 17:00 do Kasejovic. Bude nás dost?

Sestava : EIGNER Vlastimil; půjčený hráč (PEŠŤÁK Václav), HOZMAN Jaroslav, ŠUBA Jaroslav, BRZÁK Miloš; NOVÝ Petr, KOLÁČEK Libor, KOLAŘÍK Petr, PODLIPSKÝ Josef; MÍKA Jan a ŠUMPÍK Ladislav.